Historie Libné
LIBNÁ
něco z historie....
Tato obec je jednou z mnoha,které po druhé světové válce vzaly za své,bytˇ její osud je velmi specifický.Nejbolestnější rány ji zasadil odsun Němců, s jehož následky se už nikdy nedokázala vyrovnat.Živořila tak až do roku 1960,kdy byla definitivně srovnána se zemí.Již v roce 1949 se vlivem nového krajského uspořádání sloučila se sousedním Zdoňovem. Až roce 2009 se obec Libná opět stala samostatnou částí obce Teplice nad Metují.V tomto roce tu byl koulaudován i první nový dům od války.
Pravděpodobný počet obyvatel Libné v letech:
r. 1833 - 544
r. 1980 - 539
r. 1900 - 519
r. 1913 - 473
r. 1920 - 410
r. 1930 - 376
r. 1939 - 351
r. 1940 - 370
r. 1946 - 173
r. 1947 - 89
r. 1948 - 34
r. 2011 - 5
Čerpáno ze zdrojů:
David P.,Soukup V.-Teplicko adršpašské skály a Broumovsko
Wahraut Schmied – Merkelsdorf und Liebenau
Bergman Petr
Hugo Schreiber
LIBNÁ se poprvé připomíná roku 1576 jako součást panství Skály.
V letech 1580-1848 patřila k panství Adršpach jako „Lybmnau tak Rzeczenan“.Základy osídlení však pravděpodobně spadají již do 14 století.První domy byly postaveny nedaleko pozdějších hranic.A tato sada se původně nazývala Helgendorf.
Během 30-leté války byla tato vesnice,tak jako mnoha jiných na Broumovsku,hodně poničena.Z celé války byl nejhorší rok 1639,ve kterém se zmenšil počet obyvatel o dvě třetiny.Lidé utíkali do lesů,mnoho rodin vymřelo a z některých přežily pouze děti.
V roce 1655 zakoupil panství Adršpach říšský hrabě Wilhelm Albrecht Kolowrat.Libná v této době měla i svou pečet,která nesla nápis Sigilium Judicus Libnoviensis a byl na ní zobrazen skákající vlk.
Také sedmiletá válka měla pro Libnou dalekosáhlé následky.Najednou se toto místo stalo hranicí a obyvatelé přišli o mnoho pracovních příležitostí,což pocítili především zemědělci.
I přes všechna úskalí vyrostlo v polovině 18 století z malého vesnického společenství místo čítající okolo 500 obyvatel.Obec byla tehdy dlouhá asi 3 km.
Po zrušení nevolnictví byl založen první kamenolom.Brzo se k němu přidalo dalších pět,které zajištovaly živobytí velkému počtu řemeslníků.Vytěžený pískovec se využíval k nejrůznějšímu zpracování od náhrobních kamenů,přes památníky až po výrobu mlýnských kamenů.Tyto výrobky byly často vyváženy i do ciziny.
Pískovec,dodnes vykazující různé stupně tvrdosti a barev,od žlutý až po zelenou,nesl také rozličné otisky zvířat a rostlin.Arthur Hoffmann dokonce založil sbírku otisků mušlí.Ze známých památek zdejšího kraje z libenského pískovce zhotoveny válečné pomníky ve Zdoňově a Teplicích nad Metují,stejně jako například pomník Hermanna Lonse v trutnovském městském parku,vše z dílny sochaře Emila Schwantnera.
Obyvatelé byli převážně katolíci německé národnosti. V roce 1855 tady žili pouze dva Češi.V roce 1920 je jejich počet 15.A v roce 1939 se Libná stává opět ryze německou vesnicí.
V roce 1904 byla pod vedením zdejšího učitele Antona Tichatschka zřízena poštovní pobočka.V Libné nebydlel lékař,ten sem přicházel jednou týdně a ordinoval v jedné ze čtyř hospod.Od roku 1918 pak lidé povolávali z blíže ležícího pruského Slezka.Porodní asistentka byla ve Zdoňově.
První vyučování roku 1822 dvoutřídní národní školy se konalo v dřevěné světnici v domě č.p.22.Později se škola přesunula do domu 23, na jehož střeše se tyčila věžička s bronzovými hodinami.
O ochranu před požárem se staral sbor dobrovolných hasičů založen v roce 1888. V roce 1913 ho tvořilo 40 členů.V domě č.p. 90 byl obyvatelům k dispozici telefon.
Po první světové válce žila v Libné kromě starousedlíků i řada obyvatel jiných národností.V této době sem přicházejí také první české rodiny.V roce 1919 se na hranicích usadili první financové.Panské pozemky byly na základě reformy z let 1919-1920 rozděleny a prodány sedlákům z Libné.
V roce 1925 nechala obec postavit z libenského pískovce památník obětem války.Tuto tři metry vysokou pyramidu zhotovil sochař Schwantner z Trutnova.Přední strana nesla vytesána jména padlých,která byla po odsunu odstraněna,zatímco pomník stojí dodnes.V tomto roce byl do vesnice zaveden elektrický proud.
Od roku 1939 až do roku 1945 neprožívala nejen Libná nejštastnější období.
V roce 1940 většina sudetských Němců plně spolupracovala s režimem a souhlasila s tím, že Češi musí ze Sudet pryč.
V pohraničních oblastech nesly největší tíhu války na svých bedrech ženy.
8.6.1941 tu byl postavem kříž pro bývalé vojáky 1. světové války.
Po válce došlo k odsunu Němců.Taky ne moc lidským způsobem,ale o tom se nebudeme rozepisovat a tuto nešťastnou dobu si připomínat.
Od roku 1946 se lidé usazovali na Libné.Začal se zde vracet život,ovšem bohužel ne na moc dlouho.V roce 1951 bylo zaznamenáno zbourání 41 domů.
Libná ztrácí svou samostatnost,opuští ji stále více lidí a pak dochází ke konečné likvidaci.Za rok skonu vesnice se uvádí rok 1960.Důvody její likvidace jsou dodnes velmi sporné stejně jako všechny informace o ní se liší.